ČESKÉ NEZÁVISLÉ DOPRAVNÍ SDRUŽENÍ
WWW.CNDS.CZ

Naším pohledem

Místenková story, aneb co než v Ústí nezažijete
(7.2.2007, Jan Maxa)
Ústí nad Labem - autobusové nádraží
Před pár lety jsem si sám sobě postěžoval na rozdílnost služeb v Krajském městě Ústí nad Labem a Opavou kam jsem cestoval tehdy ještě fungující linkou TQM v trase Ústí nad Labem - Praha - Opava. Důvodem byl fakt, že coby pracovně vytížený jsem neměl možnost stihnout rozsah provozní doby místenkové pokladny na autobusovém nádraží v Ústí nad Labem a tak jsem musel zariskovat a doufat, že na mě místo na lince nakonec zbyde - měl jsem štěstí. Cestou zpět to bylo podstatně snažší, protože v Opavě bylo možné koupit místenky v čisté kanceláři i v sobotu což v Ústí nad Labem bylo a zůstalo do dnešních dob opravdu jen nesplněné přání.

K tématu místenek jsem se nyní neplánovaně vrátil v okamžiku, kdy se mé kolegyně rozhodly realizovat služební cestu na školení hromadnou dopravou a nechtěly vlak, ale autobus. Zdánlivě žádný problém, protože v dálkových linkách se jezdí na kšeft a tak se jistě najde některý časově vyhovující spoj DPÚK a.s. alias DP Intercity včetně jistoty zabukováním dvou míst v obstarožní LC 736 (pokud pojede jiná dám vědět).

Jednalo se o pracovní cestu a tak nebyl problém najít čas trefit se do stabilní otevírací doby informačního okénka DPÚK a zároveň místenkové pokladny, která je léta v provozu od pondělí do pátku v době od 7:30 do 16:00 hodin - samozřejmě s poledním vyhrazeným časem na klidné studené menu skládajícího se z vajíčkového salátu s houskou (pokud vstoupíte do budovy autobusového nádraží a pamatujete socialismus tak vás skutečně nic jiného v tomto interiérovém skvostu nenapadne). Povedlo se a ráno zakoupené místenky již zvedají dobrou náladu v představě zajímavého dne stráveného mimo firmu což však v zápětí pokazila e-mailová zpráva, že se školení překládá na jiný termím. Nedá se tedy nic dělat a nezbývá než pádit zpět na autobusák a s malým poplatkem nechat místenku přebukovat na jiný termím. Jenže ... není to tak snadné.
I přesto, že se v pohodě vejdete do podmínek vylepených na dveřích pokladny tj. jste tam v rozmezí provozní doby a chcete řešit záležitosti ohledně spojů DPÚK či DP Intercity (opravdu se zde vyřizují jen spoje těchto dvou dopravců) čeká na vás zhasnutá kukaň s narychlo vloženou cedulkou o tom, že máte smůlu.
Protože poruchy technických vymožeností ovlivňují naší civilizaci čím dál více nechalo to kolegyně prozatím chladné, "je přeci ještě další den, kdy se to dá v pohodě vyřešit". Nikdo v ten okamžik netušil co nás ještě do zdárného vyřízení místenkového problému čeká.

Následující den přebírá pokus další kolegyně a v 7:30 stepuje před zhasnutým okénkem přičemž s každou minutou po této době začíná dávat najevo svou netrpělivost. Jak to tak bývá objevuje se na scéně osoba v tento okamžik zřejmě nejkompetentnější a tou je uklizečka šmudlající hadrem podlahu. Po iniciativním "co chcete" (možná se dá volně přeložit ve stylu "co mi tu šmajdáš") se ujímá role informátorky a po sdělení "tak asi přijde později, beztak se to tu bude zavírat" začíná kolegyně chápat, že čekat zde je asi opravdu ztráta času.
Další pokus se tedy převádí k nám do kanceláře odkud se snažíme využít služeb prostřednictvím za tímto účelem vytvořených telefonních kontaktů .... Zbytečně - kromě automatického přepojování na centrální informace o spojích se nám nedaří dostat k řešení problému s místenkami. Přecházíme tedy do režimu "bojový stav" a následuje porada s jediným cílem - získat ty správné místenky.
Krátkým shrnutím je situace taková, že: protivník je neznámo kde, informační telekomunikační spojení selhalo, nezbývá než vyrazit znovu do terénu.

Ještě to samé dopoledne tedy nakouknem do okénka zhaslé pokladny a vydáváme se na průzkum zázemí autobusového nádraží to jest do míst, kde by mělo být nějaké vedení, řidiči a tak. S místenkami v ruce se dostáváme z boku přes skupinku vycházejích možná zaměstnanců či někoho, kdo nějaké vědomosti o situaci trochu má do útrob budovy. Zde se mi při průchodu kolem něčeho co připomíná vrátnici (dnes již neobsazenou) vybavuje opět doba budování "šťastných zítřků" což umocňuje nepřehlédnutelná zaoblená skříň takzvaných "píchaček" do které se na orazítkování vráží papírová kartička zaměstnance (známe hodně z filmů z dělnickou tematikou ze 70-let).
Postupně se dozvídáme, že tam v pokladně paní opravdu není (také o tom víme) a že si asi vybírá zbytek dovolené. Potvrzuje se nám tak informace uklizečky o tom, že to tam asi fakt bude končit. Postupně se již spíše se zajímavosti dostáváme až ke kanceláři dispečera a zde paradoxně nastává okamžik, kdy se někdo prakticky snaží naší situaci řešit. Dispečer s omluvou, že nemůže zasáhnout do systému aspoň ručně přebukovává místenku a to formou razítka a červenou fixou napsaným textem, že jsou tyto místenky opravdu přebukovány. V den odjezdu naštěstí bude mít službu a tak pokud by dělal řidič nějaký problém má se mu to dát vědět.

Radost a zážitek z částečného úspěchu nám tak už jen mírně kazí fakt, že sice máme ručně přebukované místenky, ale je tady pravděpodobnost , že se v daný den na 2 sedadla sejdou 4 cestující. No nic bude to sice těsné, ale zkusíme ještě pondělí, to by po volném víkendu mohl do pokladny někdo nakonec dorazit.
Povedlo se a v pondělí se skutečně v místenkové pokladně rozsvítilo a u PC seděla pracovnice pozorně zkoumající obsah internetu. Po vysvětlení toho co se stalo v předchozí dny dostala kolegyně skutečně kompletní a ve vyjasňující informace.
Paní pokladní potvrdila, že si opravdu vybírala dovolenou a protože si ještě něco vybrat musí tak se situace s zhasnutým a zavřeným okénkem ještě asi opakovat bude. Na dovolenou má pochopitelně nárok a navíc si také hledá jiné zaměstnání, protože pokladna DPÚK skutečně končit bude. Nejspíš asi měla na internetu zrovna rozhledaný nějaký ten job, protože se snažila kolegyni přesvědčit, že není nutné elektronicky přebukovávat místenky, když je to tam napsané rukou, že ten konkrétní požadovaný spoj beztak není nikdy plný, takže tam místo bude. Na dotaz co se stane, když se na jedno místo sejdou dvě místenky dostala kolegyně sice upřímně myšlenou, ale šokující odpověď "no tak si přesednete jinam". Nejhorší na dané situaci bylo, že to pokladní již nemyslela nijak zle, ale prostě to z logického důvodu měla "totálně na háku".

Při našem pátrání jsme zjistili, že na místenkovém systému AMSBUS je kromě DPÚK a.s. (který bude v Ústí skutečně na konci února 2007 končit) nyní napojen též dopravce ZDAR a.s.. Protože je však v adrese uvedeno místo "autobusové nádraží" padla též otázka, kde tu je vlastně ještě jedna místenková pokladna. Na tu již obdržela nejasnou odpověď, že tu někde je, ale že je teď na autobusáku několik dopravců a o těch se nic neví a zakončila rezignovaně oblíbené "stejně to tu koupí vietnamci". Nakonec se tedy pokladní povedlo přesvědčit, staré místenky byly s mírným poplatkem stornovány a vystaveny nové. Kolegyně nakonec tedy do Prahy pojedou spojem, který si přály a budou sedět vedle sebe, akorát na jiných sedadlech. Ta jejich původní byla totiž mezitím již opravdu prodána.

Shrnutí - na koupi místenek a jejich přebukování bylo potřeba provést následující úkony a cesty na autobusák:
- čtvrtek ráno, zakoupení (první cesta)
- čtvrtek odpoledne, snaha o přebukování, ale již bylo "z technických důvodů zavřeno" (druhá cesta)
- pátek ráno, opět zavřeno + popovídání si s uklizečkou (třetí cesta)
- pátek dopoledne, ca hodinový pokus využít telefonní spojení (s ohledem na nejasnost fyzické přítomnosti někoho v pokladně nemělo smysl využít elektornické rezervování po internetu) a opětovná výprava s úspěchem ručního přepsání odjezdu (čtvrtá cesta)
- pondělí, úspěšné dokončení a přebukování místenky (pátá cesta)

Doplňující informace:
Prodej místenek na kterýkoliv spoj zahrnutý do systému AMSBUS lze zakoupit v Ústí nad labem v kanceláři společnosti ZDAR a.s., která však sídlí v budově vedle autobusového nádraží. V prostorách autobusového nádraží ani v čekárně však tato informace není nikde uvedena.