Paměť člověka je zvláštní. V minulosti něco uděláme či zažijeme a pak to postupem času zapomeneme. Ne tak docela - pouze to v paměti odložíme někam hluboko do šuplíku a možná jednou bude příležitost vzpomínku oprášit. Mě se tak stalo poté co jsem v únoru 2007 v Horní Krupce na teplicku uviděl provozuschopnou stařičkou V3S, kterou bych měl znát. Nesla totiž na sobě pozůstatky znaků svého bývalého majitele DP Teplice, kde dříve dlouhá léta sloužila jako výcvikové vozidlo autoškoly. Podíval jsem se do svého řidičského průkazu a začal oprašovat vzpomínky. Je to v tuto dobu totiž 10 let, kdy jsem u DP Teplice rozšiřoval právě na tomto voze řidičské oprávnění na skupinu C. Tehdy měl ještě původní khaki barvu avšak vzpomínky vyplouvají rychle na povrch a cítím jako by to bylo včera. Mechanická těžká práce s volantem, kabina v zimě prakticky nejde vyhřát a řazení jež cvičí koordinaci rukou a nohou je provázené hlukem motoru po kterém se zvuk čehokoliv jiného projevuje jako balzám na uši. Vybavuje se i poslední den s tímto vozem na zkouškách, kdy se v hustém provozu rozhoduji zda pustím staříka na přechodu přes druhou polovinu ... ale tehdy ještě chodec naštěstí přednost neměl :o) Testy a jízdy jsem nakonec udělal, z technických vyletěl. O pár týdnů později, kdy jsem již znal "vejtřasku" do posledního šroubku a přijímal gratulaci k úspěšnému zvládnutí mě ani ve snu nenapadlo jak hluboko se mi poměrně krátký zážitek s tímto vozidlem zapíše do paměti. S potěšením jsem si to o 10 let později mohl opět všechno vybavit. (pozn. podle místa na fotografii je nyní V3S zřejmě využívána v horském prostředí k dopravě stavebního materiálu a dřeva)